Srovnání certifikačních systémů tisknout

V posledních 15 letech byla vypracována a publikována dlouhá řada srovnání certifikačních systémů certifikace lesního hospodaření a následného zpracovatelského řetězce dřeva.

Nejčastěji šlo o srovnání dvou ve světě dominantních systémů FSC a PEFC, někdy ovšem srovnání obsahují i systémy s regionální či národní působností jako jsou severoamerické systémy SFI a CSA, australský ASF či brazilský CERFLOR. Systém Forest Stewardship Council (FSC) vzniknul v roce 1993 právě ze snahy sjednotit do té doby velmi nepřehledné snahy o verifikaci/certifikaci trvale udržitelného či odpovědného lesního hospodaření a garanci původu výrobků z ekologicky šetrně, sociálně prospěšně a ekonomicky životaschopně obhospodařovaných lesů.

Většina dalších certifikačních systémů včetně sytému Program for Endorsement of Forest Certification Schemes (dříve Pan European Forest Certification) vznikly později (PEFC v roce 1998) v reakci na rozmach systému FSC s cílem hájit zájmy vlastníků lesů a dřevařského průmyslu před moderními snahami a zájmem veřejnosti o změnu statusu quo v lesním hospodaření v různých částech světa. Některé systémy dosud neobsahují některé základní prvky důvěryhodných certifikačních systémů, jsou netransparentní, nemají zakomponovánu účast veřejnosti a v některých případech kryjí velmi kontroverzní aktivity části lesnicko-dřevařského sektoru jako je velkoplošná devastace pralesních ekosystémů holosečnou těžbou, velkoplošný převod přirozených lesních ekosystémů na plantáže či používání velmi nebezpečných chemikálii. Systém PEFC postupně zastřešuje jednotlivé regionální systémy a přebírá tak jejich výhody i nedostatky.

Většina srovnání lesních certifikačních systémů hodnotí systémy jako takové (zejména jejich strukturu, zastoupení zájmových skupin, transparentnost, požadavky na lesní hospodaření) a/nebo jejich dopad na skutečné lesní hospodaření, ochranu lesních ekosystémů nebo životní podmínky místních lidí či socioekonomické charakteristiky.